Malý vodní slovníček

Malý vodní slovníček

Tento malý informativní slovníček si v žádném případě neklade za cíl vysvětlit všechny detaily a záhady, které lze nalézt v laboratorních rozborech akreditovaných laboratoří. Jeho cílem je přiblížení základních pojmů lidem, kteří nevědí a tápou (stejně jako autoři).
Informace zde uvedené pocházejí mimo jiné z rozsáhlého článku "Opravdu víte co pijete", který vyšel v časopise TEST 10/2009.

Tvrdá versus měkká voda - čím více obsahuje voda hořčíku a vápníku tím je tvrdší a je to příznivější pro lidské tělo, čím měkčí tím hůře pro tělo, zejména pro srdce a tepny, tvrdost vody není samozřejmě příznivá do nekonečna, příliš tvrdá voda zase zatěžuje tělo minerálními látkami

Vápník a hořčík - ideální množství je 40-80 mg vápníku a 20-30 mg hořčíku v jednom litru vody

Železo a mangan - tvoří sice nezbytnou součást organismu, ale nic se nemá přehánět, norma stanoví max. 200 mikrogramů na 1 litr

Organotrofní bakterie - vody jsou jejich přirozeným biotopem, v podzemních vodách se vyskytují zřídka, jejich odumíráním a metabolickou činností dochází ve vodě k potenciálnímu vzniku toxických látek, které mohou způsobovat nevolnost a nepříznivě ovlivňují chuť vody, odborníci dodnes přesně neví zda jejich vysoké počty ve vodě jsou zdraví nebezpečné, stanovují se jako počty kolonií kultivované při 22 až 36 stupních Celsia, v porovnání s indikátory fekálního znečištění se považují za méně hygienicky významné

Enterokok - patří do skupiny streptokoků a jsou indikátorem hygienicky závadné vody, vyskytují se ve fekáliích teplokrevných živočichů ale i např. v rozkládající se vegetaci

Escherichia coli - nejdůležitější zástupce střevní mikroflóry, který je nutný pro správné trávení, jeho přítomnost ve vodě je však nežádoucí a je známkou fekálního znečištění

Koliformní bakterie - výskyt ve vodě bohaté na živiny, rozkládající se vegetaci a fekáliích teplokrevných živočichů (včetně člověka), její přítomnost ve vodě je silně nežádoucí

Vodička

Pseudomonas aeruginosa - patogenní bakterie vyvolávající infekci při snížené odolnosti organismu

Sodík - jeho zdrojem je především kuchyňská sůl a většina lidí konzumuje denně dávku mnohonásobně vyšší než je doporučená denní dávka 500 mg

Fluoridy - pokud voda obsahuje koncentraci kolem 1 mg/l, mohou způsobit skvrnitost zubů, při vyšší koncetraci od 3 do 6 mg/l může dojít k mnohem vážnějším zdravotním komplikacím tzv. kostní fluóře

Těžké kovy a toxické prvky - do této skupiny patří olovo, kadmium, nikl, arsen, rtuť, stříbro, měď, berylium, baryum, každý tento prvek má při rozborech vody stanovenu maximální mez, která nesmí být překročena.

Dusičnany, dusitany - ve vodě se objevovaly odjaktěživa, neboť souvisejí s koloběhem dusíku v přírodě. Významu tyto látky nabraly až v době masivního nasazení dusíkatých hnojit v zemědělství. Zdravotním rizikem jsou zejména dusitany, na které se dusičnany rozkládají v zažívacím traktu. Vše je poté dokonáno příjmem aminů (potrava, léky, cigarety), které tvoří druhou složku k dusitanům, která je nutná ke vzniku nitrosaminů. Ty údajně vedou ke vzniku nádorových onemocnění, což byla zatím prokázáno na zvířatech.
Největší nebezpečí představují dusitany pro kojence do 3 měsíců věku. Norma pro pitnou vodu je u dusičnanů 10mg/l pro kojeneckou vodu, 25mg/l pro pramenitou vodu a 50mg/l pro balenou a pitnou vodu.

Benzo(a)pyren - polycyklické aromatické uhlovodíky jsou skupinou do které patří přes 100 sloučenin, hlavní z nich benzo(a)pyren má prokázané karcinogenní účinky, významným zdrojem těchto látek je průmysl, spalovací motory a lokální topeniště. Tyto uhlovodíky se silně váží na sedimenty ve vodě a proto patří mezi hlídané ukazatele kvality vody.

Konduktivita - fyzikální veličina, která udává jak dobře je voda schopna vést elektrický proud. Říká se jí také měrná elektrická vodivost a jde vlastně o převrácenou hodnotu měrného odporu - z tohoto vyplývá že destilovaná voda má konduktivitu blízkou nule. Čím větší hodnotu ve vodě naměříme, tím více je ve vodě rozpuštěno minerálních látek. Konduktivita závisí na teplotě, přístroje většinou přepočítávají měřené hodnoty na referenční teplotu 25°C. Základní jednotkou je siemens na metr s označením S/m v praxi se setkáte s hodnotou mS/m nebo starší jednotkou μS/cm. Limit pro pitnou vodu je 125 mS/m což je 1250 μS/cm.

Máte nějaký pojem, který vám tu chybí? Není nic jednoduššího než nám jej zaslat, skrze kontaktní formulář.